Vývoj lesnictví na Jindřichohradecku
Vývoj lesnictví na Jindřichohradecku
Lesy dnešního Jindřichohradecka byly ještě ve 13. století součástí Českého království. Vinuly se podél hranic Moravského markrabství a na jihu vpadaly do Východní marky (dnešní Rakousko). Tyto těžko propustné hvozdy dle latinského práva náležely samotnému králi a vykonávaly funkci hraničního lesa mezi jednotlivými územními celky – Silva Nortica (hraniční les). Na tomto místě je nutno zmínit, že se ve zdejších hvozdech nijak intenzivně nehospodařilo a lesy sloužily spíše pro vrchnostenskou kratochvíli – myslivost.
Zde je potřeba hledat první kroky, jež vedly k systematickému hospodaření v lesích na území Českého království.
Veškeré do té doby prováděné hospodářské zásahy v lesích by se daly shrnout do věty, kterou použili lesní odborníci v knize Velké vzory našeho lesnictví. Citujeme: „…všecko, co se dělo k dobru budoucnosti lesů, bylo důsledkem soukromé iniciativy, svépomoci a vytrvalé práce řady lesnických generací.“ Nejinak tomu bylo i v jindřichohradeckých lesích.
Určitý rozmach lesnictví ve zdejším kraji nastal s příchodem vyučeného myslivce Jiřího Mikuláše Wachtela (1726-1787), který do Čech přichází v polovině 18. století ze Slezska. Oklikou přes panství Kovářské (polesí Nový Dvůr) se nakonec usazuje na zdejším černínském panství.
Před příchodem Mikuláše Wachtela se dřevo ze zdejších lesů těžilo nahodile a sloužilo k potřebě chlumských hutí. Samotný Wachtel se již snažil o výrobu kmenového užitkového dříví, ale hospodářské zájmy byly většinou až ty druhořadé. Stále vítězila myslivost.
Určitý zvrat situace nastal v polovině 18. století, kdy byl sepsán jakýsi první návod – lesní instrukce, jak správně hospodařit v lesích. Byl to lesní patent, který určoval právní pořádek v lesním hospodářství, poplatný tehdejší době.
Změna nastává na přelomu 18. a 19. století. Roku 1789 byl jmenován lesmistrem jindřichohradeckého panství syn Mikuláše Wachtela – Jan Tadeáš Wachtel (1763-1827).
Tadeáš zpracovává systematické elaboráty zdejšího dominia a věnuje se přirozené obnově lesa. S jeho osobou jsou také spojeny první snahy o splavnění řeky Nežárky, po které již tehdy zamýšlel plavit vytěžené dřevo. Narazil ovšem na nepochopení vrchních úředníků panství, kteří potřebám lesního hospodářství nerozuměli.
V 50. letech 19. století nastává přelom v lesním hospodářství v okolí Jindřichova Hradce tím, že došlo ke splavnění řeky Nežárky. Tomu již přihlížel nový lesmistr panství Jiří Ferdinand Wachtel (1806-1884), syn Tadeáše Wachtela. Za jeho služby došlo k řádnému zaměření jindřichohradeckých lesů a zpřístupnění lesních komplexů cestami.
Nové směry v lesním hospodářství na Jindřichohradecku začaly až za služby lesmistra Jiřího Václava Wachtela (1847-1912), syna Ferdinanda Wachtela. Byl posledním zástupcem velmi významného lesnického rodu Wachtelů, který působil na Jindřichohradecku po čtyři generace. Výměra tehdejších lesů na panství Jindřichův Hradec byla 7.132 ha. Lesmistr Wachtel se o lesy staral vzorně. Byl velkým zastáncem přirozeného zmlazování porostů, které si poprvé vyzkoušel roku 1869 v revíru Markýta (Dunkelschlag – tmavá clonná seč). Zde dosáhl značných úspěchů, které byly obdivovány širokou lesnickou veřejností a v roce 1893 také všemi účastníky lesnického sjezdu, konajícího se na jindřichohradeckém panství. Tím se proslavily zdejší lesy po celém Českém království a nejen zde. J. V. Wachtel zemřel roku 1912 na tyfus.
Wachtelovým nástupcem se stal jeho zeť Ing. Waldemar Maresch (1872-1939), který svědomitě pokračoval v započatém díle svého tchána. A co charakterizovalo Ing. Maresche a zdejší lesy? O tom více slova Gustava Novotného: „…jeho přičiněním se staly jindřichohradecké lesy, kde na půdách dosti podřadné hodnoty předvedl své úspěšné dlouholeté výsledky, doslova lesnické divy, kterým se přijížděli poklonit jako ozdobě vlasti lesníci i z velkých dálek…“ Ale do této takřka idylické doby přichází rok 1923 a s ním první pozemková reforma. Československý stát převzal do své správy 5.828 ha lesů, které patřily k původní výměře velkostatku Jindřichův Hradec.
V Jindřichově Hradci vnikla Státní správa lesů, která se zpočátku snažila udržet vysokou úroveň převzatých lesů. Avšak vlivem častého střídání vedoucího personálu, který neznal místní poměry a hlavně zásady J. V. Wachtela a Ing. Maresche, nastal ve 40. letech 20. století pokles věhlasnosti zdejšího lesnictví. Nová generace lesníků přestala navazovat na původní postupy v obnově lesa.
Černínům zůstalo po reformě 1.304 ha lesů, kde do roku 1933 vykonával svoji službu Ing. Waldemar Maresch. Jednalo se především o 800 ha velký revír Klenov. Tamější lesy byly obdivovány celou řadou odborníků, kteří se zde vystřídali při nesčetných exkurzích. Po 2. světové válce byly i tyto lesy předány státu.
V letech 1952 až 1955 se lesní hospodářství rozdělilo na sekci pěstební a těžební, což bylo proti myšlení starých lesníků.
Těžba dřeva se prováděla celý rok, což narušovalo jemné způsoby hospodaření v lesích.
Roku 1958 se odehrála na lesním závodě v J. Hradci konference, která zavítala do klenovských lesů. Účastníci byli přímo nadšeni krásou zdejšího lesa, protože zde byl viděn pozůstatek pěstební práce lesmistra Ing. Waldemara Maresche. Dalo by se říci, že od té doby nastává v tomto směru jakýsi zlom. Lesníci tehdejší doby si opět několika exkurzemi připomínali zásady pánů Wachtela a Maresche. Snažili se přirozenou obnovu lesa promítnout do lesních hospodářských plánů, což se v mnoha případech podařilo.
V dnešní době zdejší lesy obhospodařuje státní podnik Lesy České republiky (LČR) prostřednictvím Lesní správy v Jindřichově Hradci (LS), pod kterou spadá více jak 14.000 ha lesa. Území LS J. Hradec je rozčleněno na 12 revírů, přičemž jeden slouží pouze pro výkon funkce odborného lesního hospodáře pro soukromé vlastníky, obce a města.
Filosofií a strategií LČR je přírodě blízké hospodaření spojené s maximálně možným využitím přirozené obnovy lesa. Zdejší lesníci jsou si vědomi odkazu věhlasných generací jindřichohradeckých lesmistrů a je jejich snahou pokračovat v započatém díle. Bohužel jejich práci hatí v poslední době poměrně časté a rozsáhlé kalamity.
Roku 2001 (3. srpna) způsobila silná bouřka na revíru Řasy, Nová Ves a Zadní les kalamitu, jíž padlo za oběť 75.000 m3 dřeva. Začátkem ledna 2006 napadlo během asi 12 hodin téměř 30 cm mokrého sněhu, který způsobil poškození či úplné zničení mladých borových porostů – zejména na Jemčině a sousedních Kolencích. Následkem bylo 198.000 m3 kalamitního dřeva. V lednu 2007 nás, stejně jako celé území ČR, zasáhl orkán Kyrill (84.000 m3 dřeva) a rok poté (1. března 2008) vichřice Emma (117.000 m3 dřeva).