Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vývoj rybníkářství na Jindřichohradecku

15. 3. 2015

 

Vývoj rybníkářství na Jindřichohradecku

 

Jindřichohradecko bylo od nepaměti velice vodnatým a lesnatým krajem. Na přelomu 12. a 13. století zapustil zde své kořeny rod, který zásadním způsobem ovlivnil ráz zdejších rybníků a lesů. Byl jím rod pánů z Hradce, na které navazovaly v ženských liniích rody Slavatů a Černínů.

Páni z Hradce byli velice dobří a prozíraví hospodáři, věděli, že zdejší lokalita potřebuje odvodnit a osídlit. Tímto nesnadným úkolem páni z Hradce pověřili řád německých rytířů. Byl to mnišský řád, který do zdejších končin přišel na pozvání Vítka z Hradce ve 40. letech 13. století a měl již zkušenosti s kultivací krajiny – jejím odvodněním, odlesněním a kolonizací. Majitel panství daroval rytířům patronátní právo ke kostelu sv. Jana Křtitele. V Hradci založili komendu, která patřila k nejvýznamnějším v království, a také špitál pro nemocné. Lokátoři dostali za úkol odvodnit a dosídlit (převážně kolonisty z německy mluvících zemí) rozsáhlé území okolo dnešního Blažejova, Hospříze, Člunku, Jarošova nad Nežárkou, Mutyněvsi a Malého Ratmírova. Zde také vznikají první souvislejší zmínky o rybnících – stavech – na Jindřichohradecku.

Vůbec první zpráva se nachází v darovací smlouvě z roku 1255, kde se píše: „…dal p. Vítek z Hradce řádu německých rytířů za dva újezdy Strmilovský a Děbolínský, 10 lánů ve vsi Světce (Helingen) řečené s rybníkem, mlýnem a říčkou, kromě toho rybník a mlýn někdy Radvanův (Rodvínov) s kusem řeky i desátky za dvorce Rupertova u města Hradce.“

Je nasnadě, že němečtí rytíři již uměli pracovat s vodními mírami, které sloužily k vyměřování hrází a stok (např. krokvice).

Pro rozvoj rybníkářství na Jindřichohradecku měl velký význam majestát, který roku 1356 vydal Karel IV. Zde je zaznamenáno: „…aby Království Naše Čechy mělo hojnost ryb a výparů, velí se stavům i městům pilně zřizovati rybníky i pro hojnost ryb…“ Ke konci 14. století jsou již známé některé rybníky na Jindřichohradecku: Holná, Krylovec, Kadalovec a Vajgar.

V 15. století přichází na Jindřichohradecko tzv. Zlatý věk rybníkářství.  O kapra ze zdejších rybníků je velký zájem – hlavně v zahraničí. Povozy vozí rybu až do Vídně, Cáhlova a Lince. Také v Čechách se zvýšila spotřeba ryb, neboť pro křesťany to bylo postní jídlo. Instrukce přímo nařizují, že v době postní se mají připravit nejméně tři jídla z ryb. Vznikala potřeba budovat více rybníků. Kapr se v té době choval tzv. třístupňovým systémem, kdy po šesti letech strávených v rybnících dosahoval hmotnosti pouze něco málo přes kilogram. Každá fara či vesnička obhospodařovala nejméně jeden rybníček. Příjem peněz do panské pokladny z ryb převyšoval kdejaké jiné hospodářství. Např. roku 1566 výdaje na rybářský provoz pánů z Hradce činily 129 kop a hrubý příjem byl 1.590 kop.

Roku 1604 přebírají hradecké panství noví majitelé – Slavatové. Nové rybníky se již nebudovaly a s velkými obtížemi se zachraňovaly ty stávající. Vinu na tom měla válka třicetiletá. Stavovské posádky braly z rybníků, co se dalo, jak vidno z této relace: „Stavovská posádka vylovila pro ofíciry i sebe rybníky kolem Lásenice, tedy pozdější oba zdejší stavy, Jakšovský, Lipovský, Blatský…“ Výnosy z ryb tendenčně klesaly, protože nastaly obtíže s prodejem. A víme, kolik v té době zůstalo rybníků na Hradci? O tom již blíže vrchní Ruth: „Z panských zůstalo při Hradci, Řečici a Stráži k nějaké potřebě tak větších 60, menších 90.“

Z dochovaných rybních účtů se dovídáme, že rybní hospodářství na Hradci pokračovalo dál, i když výnosy z rybníků, které se lovily (např. Holná, Kačležský a Lásenický Velký), byly mizerné.

Větší nesnáze se zdejším rybním hospodářstvím nastaly v době josefínských reforem, které postihly již nové majitele panství – Černíny. Císař Josef II. Habsburský (1780-1790) nabádal rybníky rušit a spíše je osévat jetelem a chovat v nich koně a ovce. A tak se rybníky na Hradecku začaly rušit a připravovat pro chov dobytka. Zachoval se záznam vrchního úředníka černínských statků z roku 1790 o počtu rybníků, kde si poznamenal: „…mají 111 rybníků o ploše 9.000 měr (asi 1.841 ha). Nastal pokles rybniční výměry. Ovčí vlna měla větší cenu nežli kapr!!!

Úpadek rybníkářství trval do roku 1850. O dobytek a ovčí vlnu již nebyl takový zájem, a tak se majitelé zrušených rybníků dali opět do jejich obnovy. Opět se rozvinul obchod s kaprem do Vídně. Dochází k vzestupu rybníkářství na Jindřichohradecku.

Roku 1922 se koná v J. Hradci významný rybářský sjezd, na kterém zazněla slova velebící zdejší rybníkářství. Významný předseda Ústřední jednoty rybářské p. Ing. Václav Šusta (1871-1956) pravil: „…a zřejmo, že na rybníkářství jindřichohradeckém vládne duch šlechetného majitele, který svou půdu miluje a zvelebuje…“ Tehdejší rybniční výměra hradeckého velkostatku činila 1.292 ha (asi 120 rybníků), což jej řadilo na čtvrté místo v republice. Rybniční správa produkovala 500 q všech druhů ryb.

    Soumrak nad zdejším rybníkářstvím nastal roku 1923 s příchodem první pozemkové reformy. Černínskému velkostatku bylo zabaveno 77 rybníků o výměře 1.087 ha. Došlo k rozštěpení celého hospodářského celku. Byly zabrány i sádky u Nového dvora. Opět nastal problém s odbytem a hlavně s cenou ryb. Velkostatku zůstalo na 200 ha rybniční plochy – pokud možno té nejhorší bonity.

Ve 30. letech 20. století vzniká Státní správa rybníků v J. Hradci, která díky první pozemkové reformě hospodaří na 2.257 ha převzatých rybníků z okolních velkostatků. Začíná se intenzivněji přikrmovat lupinou, která byla dovážena z Maďarska a Polska. Tím také vzrůstá rybí produkce na 2.380 q všech ryb. Vedle kapra, lína, štiky a candáta se prvně objevuje chov marény.

Již zkonsolidované rybářství musí opět řešit problém v podobě nuceného oddělení několika stovek hektarů rybníků, které zapříčinila 2. světová válka. Černínského velkostatku se to dotklo minimálně. Po ukončení války se opět zabrané rybníky Německou říší vracejí zpět ke Státní správě rybníků do J. Hradce. Úplně zaniká rybniční správa na černínském velkostatku. Během let 1946-1948 vzniká ve zdejším kraji díky revizi první pozemkové reformy ohromné rybniční dominium, které čítalo na 600 rybníků o rozloze 5.098 ha.

Nastal velký nedostatek odborného personálu. Dalším problémem při výlovech byla vojenská munice naházená na konci války do rybníků.

Roku 1949 Statní rybářství v J. Hradci odděluje ze svého fondu 1.698 ha, které byly rozděleny do nově vznikajících rybářství v Telči a Táboře.

V 60. letech nastává doba cílené intenzifikace v rybním hospodářství. Tím dochází ke zvýšení celkového výlovku ryb na 5.000 q ročně. Na rybnících se zavádí cílený chov kachen.

Z rybníků pomalu mizí dřevěné nádobí používané k výlovům a konopné sítě. Zavádějí se přímé sjezdy do rybníků až ke kádím a v důsledku toho dochází k rušení těžké práce tzv. bab plachtářek. V dalších letech dochází k velkým investicím do rybničního zařízení.

Na konci 80. let se produkce ryb pohybovala již okolo 9.700 q. Tím skončila doba silné intenzifikace, kdy se mnohdy nerozumně aplikovala hnojiva jak organická tak i anorganická.

Po politických změnách r. 1989 dochází na Jindřichohradecku k transformaci rybářství.

V dnešní době obhospodařuje většinu zdejších rybníků firma Rybářství Kardašova Řečice. Spravuje na 350 rybníků o celkové výměře necelých 3.000 ha. Roční produkce se pohybuje okolo 10.000 q všech ryb.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář